Aktuality

Rozhovor s naším předsedou

U příležitosti 70 let organizovaného šachu v Rychvaldě poskytl náš předseda Bohdan Adamčík rozhovor pro rychvaldský měsíčník Rychvaldský zpravodaj.

Přepis tohoto rozhovoru včetně odkazu na tento časopis (číslo 7/2015, str. 6-7) Vám přinášíme v tomto článku.

Rychvaldští šachisté bojují až do konce každé partie, proto jsou tady už 70 let, říká v rozhovoru pro Rychvaldský zpravodaj předseda Rychvaldského šachového oddílu Bohdan Adamčík. I když to šachisté nemají lehké, aktuálně rozšiřují členskou základnu a od nové sezony vytvoří čtvrté družstvo, což ve srovnatelně velkých městech v regionu nemá obdoby. Rychvaldský šach navíc letos slaví 70 let.

Kdy jste začal hrát šachy?

Ve čtvrté třídě, první tahy mě naučili spolužáci.

A hrajete je dodnes. Jak se to přihodilo?

Doma se mnou hrál otec a mě to chytlo. Tak jsem začal jezdit do šachového kroužku do Starého Bohumína a pak jsem zjistil, že se šachy hrají i v Rychvaldě, což jsem vůbec netušil. Když jsem v roce 1984 přišel mezi rychvaldské šachisty, byl jsem tam jediné dítě. Tehdy to ale se šachovým sportem ve městě moc perspektivně nevypadalo...

Za rychvaldským šachem dříve stála šachta Václav, pro kterou to bylo otázkou prestiže, šlo tam hodně peněz. Po skončení provozu šachty klub paběrkoval, v osmdesátých letech jsme měli jen jeden manšaft a počet členů se snížil z téměř čtyř desítek z poloviny padesátých let na 11.

A jak se stalo, že je vás dnes zase skoro čtyřicet?

To je dlouhá historie. Do začátku devadesátých let jsme měli zázemí v bývalém Dělnickém domě (dnes Rychvaldská pekárna, pozn. red.).

Po privatizaci jsme trénovali v tělocvičně na Baníku, zápasy jsme hráli v baníkovské hospodě. Dokážete si představit, jak se tam třeba v zimě, když bylo venku mínus patnáct, hrál šach. Řekl jsem chlapům: Musíme pryč! Pojďme sehnat sponzory a oslovit lidi, kteří odešli před dvaceti lety, to je naše jediná šance.

Jak to dopadlo?

Všichni staří dobří šachisté, které jsme oslovili, se do jednoho vrátili. Podařilo se nám sehnat několi sponzorů – v té době to bylo jednodušší než dnes. A získali jsme výborné zázemí v kulturním domě, které díky přízni města využíváme dodnes. Zkulturnění zázemí rychvaldskému šachu hodně prospělo. 

Takže jste vlastně zachránili rychvaldskou šachovou tradici. Jak vznikla?

Šachy se tady určitě hrály už dlouho, ale v době protektorátu asi více než dříve. Lidé se v té temné době scházeli, řešili aktuální situaci a mnozí z nich přitom hráli šachy. Proto hned po skončení druhé světové války vznikl na Václavu šachový oddíl, tehdy AC Sparta Rychvald. Jeho první sídlo bylo v prodejně u Heřmánků na Václavu, pak v Kulturním domě Václav, který lidé znají spíše pod názvem restaurace Dallas. Tam se začínalo.

A není od věci připomenout jména pánů Josefa Bartečka a Andělína Franka, kteří jsou těmi vůdčími osobnostmi, které se zasloužily o vznik organizovaného šachu.

Proč tehdy lidi táhly zrovna šachy?

Byla to jedna ze zábav a koníčků. Tehdy nebyly televize, takže místo sledování seriálů se lidi scházeli mimo jiné u šachu. 

Brzy ale přišel únor 1948. Já jsem měl dosud zafixováno, že v té době nebyly šachy zrovna na výsluní...

To nejsou dodnes. Rychvaldský šach měl štěstí, že si ho vzala pod patronát šachta Václav. Brali to jako prestižní záležitost a sypali tam dost peněz. Dokud šachový oddíl sponzorovala šachta, byla činnost velmi bohatá a hrálo se dokonce na vyšší sportovní úrovni než dnes.

Hrálo se o postup do divize – dnešní druhé ligy. Traduje se, jak tehdy pan Franek nevzal jednotahově dámu, a tím postup promarnil. Na druhou stranu, ale třeba platilo v padesátých letech nařízení, že sportovec mohl hrát jen tam, kde pracoval nebo bydlel, a tak třeba tehdejší oddíl šachu, tehdy již pod TJ Baník, přišel o mnohé členy.

Vraťme se zpátky na začátek devadesátých let, kdy vznikl Rychvaldský šachový oddíl.

Rozhodli jsme se, že uspořádáme velký turnaj a tak vznikl Slezský Haas Open. Díky němu jsme získali sponzory i prestiž. Nastal bouřlivý rozvoj – měli jsme až 38 registrovaných členů, čtyři týmy, postupovalo se do kraje, dařilo se získávat pení- ze od sponzorů, rozjel se žákovský kroužek. To bylo fantastické období. Vyvrcholením organizační činnosti byl rok 1996, kdy jsme pro Rychvald získali pořadatelství Mezinárodního mistrovství Moravy a Slezska v rapid šachu.

A začala se psát novodobá historie rychvaldského šahu...

Od té doby držíme lajny a pomaličku je rozšiřujeme. Máme stabilní žákovský kroužek, ze kterého se rekrutují naši noví členové, i když samozřejmě nevydrží všichni.

Začali jsme trénovat s velmistrem Cvekem, vznikla tradice Rychvaldského šachového léta se třemi akcemi pro veřejnost, navázali jsme družbu s šachisty z polského Rybnika.

Letos slavíte 70 let. Jaká vás čeká sezona?

Bouřlivá. Postoupili jsme s céčkem do okresu, zakládáme čtvrtý tým, takzvané déčko, ve kterém budou hrát hlavně odchovanci kroužku. Po jejich registraci se opět přiblížíme k počtu 40 členů, budeme mít čtyři mančafty. Na rozdíl třeba od Bohumína, který má dva.

A kromě všech turnajů a akcí pravidelně trénujeme, každý pátek nás najdete v kulturáku, kde máme díky městu špičkové podmínky. Není jiná šachová místnost v okolí, která by měla takové parametry. Teď sice platíme za sál nájem, ale to za to fantastické šachového prostředí stojí.

Jak probíhá šachový trénink?

Každá šachová partie má tři fáze – zahájení, střední část a koncovku. Když to zjednoduším: koncovka, to je mechanická záležitost, něco jako matematika účetnictví, člověk se to musí nabiflovat. Zahájení, to už je trochu kreativa, ale stejně se skládá ze zásad, které je třeba dodržovat. Ale střední hra, tam se hrajou šachy. Tam hledám zesílení pozice, kombinační motivy, odlákání nebo přilákání figury, obsazení diagonály. Strategie a taktika bují.

Ke všem třem částem jsou samozřejmě tréninkové materiály, dnes už většinou na internetu. A společně trénujeme tak, že si přehráváme některé partie, občas je zastavíme a diskutujeme o nich, analyzujeme, jaký by měl být další tah. Máme projektor a notebook, takže k tréninku  používáme i moderní techniku.

Mimo toto vlastní trénování několikrát ročně trénujeme s velmistrem Robertem Cvekem, který k tomu přidává mohutný slovní výklad. Trénink s jedním z nejlepších trenérů v republice je zážitek. Cvek je motivátor, když začne vykládat o šachu, tak přestáváte sledovat čas.

Někdo by si mohl říct: stačí jim jen pár šachovnic a figurky. Ale asi to bude složitější, že?

Za sezonu hrajeme skoro 40 zápasů, každý týden máme tréninky, provozujeme dětský kroužek. Do toho děláme akce pro veřejnost a klubové přebory. Musíme zajistit školení rozhodčích a trenérů. I ty figurky a šachovnice mají předepsanou velikost, takže starostí kolem toho je dost.

Naštěstí máme sehraný tým. David Semančík se stará o web, Láďa Barteček s Karlem Cyroněm vedou dětský kroužek. Kapitáni se starají o své týmy. A na mě zbývají všechny další organizační záležitosti, i když raději bych více hrál a trénoval.

Kolik času vám zůstává na trénink?

Šachy dělám skoro denně, ale tak průměrně patnáct až dvacet minut. A ono by to chtělo aspoň dvě hodiny... 

Všiml jsem si, že stejně jako váš táta jste i vy k šachu přivedl své děti.

Ano, kluka to chytlo a hraje v céčku, jenže jako správný sedmnáctiletý puberťák má asi 38 zájmů a šachy jsou momentálně přibližně na 35. místě. Dcera hrála taky, ale teď nám pomáhá spíš organizačně, třeba v bufetu při větších turnajích.

Co vás u šachu dodnes drží?

Šachy se tady určitě hrály už dlouho, Skvělý kolektiv, jsme taková velká rodina. Naši členové nastupují v našich družstvech s ročníkem narození 1927 i 2006, to moc jinde nezažijete.

A pak soutěživost. Nemůžete totiž pořád prohrávat. Jednou konečně vyhrajete, i když hrajete se silněj- ším soupeřem, jednou, třeba jednu z deseti partií vyhrajete. Šachy jsou zajímavý sport – i když někdo říká, že je to umění. Ale je to sport, na dlouhý turnaj musíte mít fyzičku, jinak nemáte šanci na úspěch. Některé partie jsme na fyzičku vyhráli, soupeře jsme utrápili. Já zakazuji remízy ve 25. tahu. Je třeba bojovat až do konce. To je moje nejen šachová, ale i životní filozofie...

A?

No a nakonec ten rychvaldský patriotismus. Nikdy jsem nikde nehostoval nebo nepřestupoval. Letos máme to kulaté výročí, budeme organizovat 54. ročník memoriálu Josefa Bartečka (54 ročníků v řadě bez přerušení na počest zakládajícího člena), náš odchovanec byl mistrem republiky (budeme psát v dalším
čísle) a další odchovanec dorostenec Matouš Sikora už letos taky hrál finále republiky. A všichni dlouhá léta v tom našem rychvaldském šachovém dresu...

Vladislav Sobol