Traxlerův memoriál 2018

Ve čtvrtek 24. května 2018 se brzo ráno 2/3 rychvaldských šachistů (Tomáš, Petr) vydali na cestu vstříc Veselí nad Lužnicí. Zbylá jedna třetina (Břetík) měl vyřizování, takže jel po vlastní ose.

Po nástupu do vlaku jsme svižně obsadili kupé a hned si sedli naproti sobě, vybavuji si, že jsem na tom sedadle ani neměl sedět, ale lidé byli velice vstřícní, takže proč ne. Kdo uhodne, proč jsme si sedli naproti sobě?

Po kontrole lístků průvodčím jsme ještě prohodili pár slov a zuřivě se pustili do hraní šachu formou blitzek, intenzivní boj a dril na 64 polích tedy trval prakticky z Ostravy až do Prahy, kde jsme museli chytit vlak do Veselí nad Lužnicí. Po hodině čekání konečně přijel vlak a my se mohli vydat do Veselí, k naší škodě jsme nemohli následující dvě a půl hodiny proložit hraním šachu, neboť vlak byl narvaný k prasknutí! Po příjezdu do Veselí jsme se zabydleli u našeho kamaráda Ládi Sykory a tvrdá příprava na turnaj mohla začít!

Ve čtvrtek odpoledne jsme ještě měli tu možnost přidat se k šachovému kroužku ve Veselí, kde se mimo jiné ukazovaly partie z Traxlerova útoku, tedy pro nás velice přínosné a poučné. Za zmíňku stojí krásná partie Reinisch – Traxler.

V pátek ráno jsme Láďovi pomohli s organizací turnaje jako každým rokem. Projezdili jsme s ním Veselí křížem krážem a sbírali jsme ceny, následně jsme je rozdělovali do dárkových tašek. Pamatuji si, že byly 2 verze tašek, velká a malá, prvních 10 míst bralo tu velkou. To znamenalo, že motivace odehrát dobrý turnaj byla veliká! Taková perlička z tohoto roku byla, že ve firmě Efko, která nám dárovala různé pochutiny a dobrůtky se rozšoupli a dali nám tak dvojnásobek toho, co normálně. Na což samozřejmě nikdo neprotestoval, ba naopak. Po přichystání veškerých cen a drobnůstek se zjistilo, že je více cen než účastníků! Může mně někdo vypíchnout nějaký turnaj, ve kterém se toto děje??? Odpoledne začal opět tvrdý trénink na turnaj formou blitzech, kdy jsme se přestěhovali na velice útulnou zahrádku, kde byla radost posedět. Co si tak vzpomínám, tak jsme hráli tak 3 - 4 hodiny, tedy celkem dost partií. Po turnaji jsem jen tak letmo přemýšlel, kolik blitzek jsem tam celkově odehrál a došel jsem k názoru, že více, než za celý rok dohromady, mnohem více! Večer následovala analýza partií, které se týkaly Traxlerova útoku jak za bílé, tak za černé. Z partií můžu vypíchnout následující 2 diagramy.

diagram 1 - černý na tahu	diagram 2 - bílý na tahu

Následuje den D! Ráno jsme se přemístili na místo turnaje, pamatuji si, že jsme tam dorazili tak hodinu a půl před začátkem turnaje, něco jsme vypomohli a hodinu jsme měli volnou. S Břetislavem jsme se rozhodli přelouskat nějaké studie, které si bylo možno prohlédnout na místě. Už si nepamatuji ani název ani autora …. Co si ale pamatuji, bylo to, že se nám pěkně kouřilo z hlavy a naivní představa, že vyřešíme tak 20- 30 příkladů se hned po prvním příkladu rozplynula!

Turnaj začíná! První kolo turnaje je vymyšleno poněkud netypickým způsobem. Na uctění památky pátera Karla Traxlera začíná každá partie z pozice Traxlerova útoku po: 1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sc4 Jf6 4. Jg5 Sc5!?. Velice poučnou partií jsem se mohu pochlubit já, tuto partii jsem pro vás čtenáře okomentoval nebo jsem se o to alespoň pokusil.

Z hlediska šachového přínosu byl turnaj nadmíru skvělý! Co kolo, to poučná partie! Nemůžu ho tady vychválit dostatečně! Například si vybavuji, že v posledním kole jsem schválně vstoupil do komplikací, kterým jsem ani moc nerozuměl a pravděpodobně ani nebyly pro mě dobré, ale chtěl jsem si zabojovat o co nejlepší umístění. To si myslím, je v šachu to nejdůležitější, nebát se a bojovat!!!

Podtrženo sečteno, turnaj končí! Já (Tomáš) jsem se umístil na krásném 4. místě, to byl snad můj největší úspěch a pevně doufám, že za pár let to bude 1. místo! Břetislav se umístil na 21. místě a Péťa na 38. místě.

Taková perlička nakonec byla, že jsem vyhrál tak moc cen (velkou tašku), že jsem měl problém s nimi odcestovat zpět do Ostravy, ceny (hlavně pochutiny) jsem si nesl ve velké dárkové papírové tašce. Během cesty jsem měl strach, že se mi dno tašky prorve a sem tam jsem si pokládal otázku, co bych v takové situaci dělal? To se naštěstí nestalo a já si doma mohl pochutnávat.