KS 17/18: Tam v Mostech...

...další tentokráte poklidná črta z života spolku šachového...

V šestém kole krajské soutěže „B“ se náš "A" tým vydal k zápasu do Mostů u Jablunkova. Ze základní sestavy nechyběl krom Radka Barcucha nikdo a sestavu doplnil elově sice nízký ale výkonem bohatýrský Bohdan. Mrazivým bezesněžným slunečným jitrem jsme plni mírného optimismu bez problému nalezli místní školu, v jejíž jídelně se posléze dala ohromady i poněkud oslabená sestava domácích.

Na prvních třech šachovnicích naše „polska ekipa zawodowa“ jako vždy převedla skvělý výkon a nakonec kromě již tradičního zákusku od Dariusze přinesla 2,5 bodu. Leč nepřebíhejme!

Ještě předtím se totiž na některých šachovnicích dály věci… Zatímco Ladislav byl od počátku zle tísněn a nakonec odevzdal kvalitu, Václav tuším v ruské hře a v jasné pozici z ničeho nic (alespoň pro mne, neboť jsem partii nesledoval) zasadil rozhodující dvojí úder, soupeř si mohl zvolit, kterého střelce odevzdá. Zřejmě pod vidinou takto ztracené partie raději volil šachovou sebevraždu a nechal si dát mat. 

Láďovo číro září po ránu optimismem.	Bohdan zasadil rozhodující úder.
Kde se stala chyba?	Již polapen je koník černý...

 Ještě ani pořádně neutichlo vzrušení na sále z tohoto krutého matu (oborně „krut“), když mne volá Bohdan, abych přikvačil k jeho šachovému stolku a zvěčnil posic, ve které se opět (jako z kraje prosince v Havířově) hotoví zasadit rozhodující úder! Uzávěrka fotografického přístroje PANASONIC DMC FT1 SHOCK&WATERPROOF tiše cvaká a cvaká a vskutku! Ratata bum! Tentokráte bílá dáma boří obranné linie černého krále a do jejich rozvalin míří dělostřelecká baterie bílých střelců…Zmar, zoufalství a beznaděj čiší z černé posice…konec. Vedeme dva nula!

Na čtvrté šachovnici byla pozice na první pohled zablokovaná, pak ale došlo k oboustrannému průlomu, když každý z hráčů ovládl jeden krajní sloupec. Nakonec zůstaly na šachovnici dámy se střelcem a nějací ti pěšáci. Dámy vtrhly do soupeřova tábora a zdálo, že partie skončí remízou věčným šachem. Petr se však dopustil někde nepřesnosti a soupeř neomylně zavěsil.

V mé partiii soupeř v indickém postavení vyrazil f pěšcem, postupem na dámském křídle jsem získal protihru a když soupeř nepřesně umístil dámu, využil jsem oslabeného pole g3 k drobné taktice, po níž soupeř musel vyměnit dámy a přišel o pěšce, k tomu mu ještě zůstal chabý slabý střelec proti mému super koni.

Zatímco Ladislav partii dle předpokladu neudržel, posice Wojciecha na 2. desce a zejména Dariusze na 3. desce vypadaly velmi nadějně. Andrzej na první šachovnici sice držel soupeře pod krkem, ale skutečné hodnocení posice bylo nad mé síly. Nakonec Darek i Wojtek vyhráli a k celkovému vítězství stačila jen půlka (bodu, ne kořalky). Dle kapitánova pokynu jsem tedy nabízel remízu, což můj soupeř pochopitelně neakceptoval a snažil se o nemožné…

Nakonec Andrzej dovedl posic do koncovky nestejných střelců a rázem jsme měli obě půlky doma.

Vezeme tedy další výhru 5:3. Večer pak agentury do světa šíří senzaci: Rychvald vede krajskou soutěž!  Ať už na první pozici vydržíme jen chviličku nebo o něco déle, je to historický zápis do análů. Po létech sestupů a záchranářských prací je pohled na tabulku vskutku skvostný. Škoda další těsné prohry „B“ týmu, který by se také mohl tabulkou prokousávat vzhůru.

Já tedy bujaře volám spolu s klasikem (Iain Anderson): „Flying high, high, I'm a bird in the sky, high, high, what a feeling to fly, rychvaldští šachisté….!“