OP 15/16: Těsná výhra "C" nad Těrlickem

Ve druhém kole okresního přeboru se náš "C" tým vydal k zápasu do Těrlicka. Ze základní sestavy chyběli David a Jirka Semančíkovi, tak jsem povolal dalšího člena jejich rodiny, náhradníka Jiřího Hradila.

Všechny partie jsou poměrně dlouho vyrovnané. Pak získávám na 4. šachovnici pěšce, stejně je na tom Drahuš na 6. a dobře stojí i Petr Kunz na 5. desce. Honza Adamčík na 7. ale nastavil věž do vidličky, přichází o ni a dál už bojuje marný boj. Na poslední šachovnici se snaží pan Hradil, ale soupeř má silný tlak na polootevřeném sloupci a "b" pěšec bílého brzy tlaku neodolá.

Na 1. šachovnici manévrují Radim s Petrem Bulavou, přiznám se, že se ve složité pozici při povrchním pohledu moc neorientuju. Tomáš na druhé hraje bílými svou oblíbenou sicilskou s opačnými rošádami a stojí na výhru, na chodbě mi říká, že mu soupeř vlezl do varianty.

První vzdává Honza na 7., po něm se po ztrátě pěšce a otevření sloupce rozsypala pozice na 8. šachovnici, a chvílí na to vzdává Radim na 1., tam jsem neviděl, co se stalo. Prohráváme 0:3 a Drahuš ztrácí pěšce navíc a má své pěšce podivně rozbité a ani já jsem nezvolil asi nejšťastnější plán a vypadá to, že také o pěšce navíc přijdu. Matoušova pozice na 3. vypadá naprosto vyrovnaně, věžová koncovka nevypadá, že by se dala vyhrát ani za jednu stranu.

První bod pro nás připisuje Petr Kunz, který zkušeně vede jezdcovou koncovku s pěšcem více k výhře. Po chvílí se přidává Tomáš, jeho soupeř tlak neustál a musí se vzdát a za chvílíi vítězí Drahuš na 6. Konec těchto partií jsem ale neviděl, protože jsem už v hrozivé časové tísni, ale soupeř na tom není o moc lépe. Matouš s panem Martinákem se více než na svou partii dívají vedle k nám, jestli mají dát partii za stavu 3:3 za remízu nebo ne.

Přicházím o svého pěšce navíc, ale mám za to útok na krále, soupeř ale pozorně pokrývá všechny hrozby. Konečně odehrávám 40. tah, získávám opět pěšce navíc a vzápětí se potvrzuje jedna z klasických psychologických šachových pouček o tom, že strana, která se musela dlouho bránit je náchylná k hrubé chybě ve chvíli, kdy všechny hrozby skončí. Opravdu pan Lamacz místo, aby šel do věžové koncovky, kde bych měl sice pěšce více, ale k výhře by bylo daleko, dělá hrubou chybu a po zjištění, že přijde o figuru, se vzdává. Tím pádem Matouš na 3. musí hrát dál, protože soupeř remízu dát nechce, ale pozice se normálně vyhrát nedá. Matouš odevzdává své pěšce tak, že udělá soupeři dvojpěšce, před kterým stojí svým králem, odřezává věží krále soupeřova a už opravdu není o co hrát. Soupeři podepisují remízu a náš C tým tak celkově vítězí 4½ : 3½.